Novinky

TISK: Milan Baroš: Na stovku jsem si vzpomněl až za dvě minuty!

Ve čtyřech evropských ligových soutěžích střílel český reprezentační útočník MILAN BAROŠ, nejvíc pak v turecké lize, kde se v sobotu 26. listopadu stal plnoprávným členem Klubu ligových kanonýrů časopisu GÓL. Nic na dosažení úctyhodné hranice „100“ nemění fakt, že jubilejní trefu zavěsil z penalty a že si výjimečnost tohoto gólu uvědomil až o chvíli později…

Asi vás nenapadlo po přestupu do Galatasaray, že nejvíc ligových gólů nastřílíte právě v jeho dresu?
„Já jsem si nikdy vstřelené góly moc nepočítal dohromady, měl jsem většinou jen přehled o těch, které jsem dal během sezony.“

Je to pozicí, kterou jste si v tomto ambiciózním tureckém klubu vybudoval?
„Určitě! Vyšla mi hned první sezona, což je pro každého hráče, který přijde do nového prostředí velmi důležité. V těch dalších jsem býval sice dost často zraněný, ale na dobré pozici, kterou jsem měl i stále mám v klubu a v týmu, to nijak negativně neprojevilo. Vypracujeme si v utkáních spoustu šancí, do kterých se i já na rozdíl třeba od českého nároďáku často dostávám.“

Letošní podzim se diametrálně liší od loňského trápení. V čem vidíte hlavní příčinu?
„Vloni jsme prostě neměli kádr, se kterým bychom mohli hrát o špici turecké ligy a důstojnou roli v evropských pohárech. Postihla nás neuvěřitelně velká marodka, museli nastupovat dokonce i dorostenci, což se odrazilo na výsledcích a umístění v tabulce. Nebyl to zrovna příjemný pohled, když jsme ztráceli na největší rivaly patnáct a více bodů… V létě přišel nový trenér Fatih Terim a hlavně přivedl několik kvalitních hráčů. Jsme o hodně silnější, a proto zase můžeme hrát o titul.“

Zdá se, že jste zdravotně už zase úplně v pořádku, když jste vydržel na trávníku 75 minut…
„Občas mě sice ještě něco zabolí, ale ve třiceti letech to už není nic divného… Od léta jsem prakticky nehrál celé utkání, proto jsem na začátku poslední čtvrthodinky požádal trenéra o vystřídání. Měl jsem toho už dost a nechtěl jsem riskovat, že bych si třeba mohl z únavy obnovit nějaké svalové zranění. Také jsme potřebovali vedení 2:1 udržet. Jenže byly to ještě nervy, protože jsme dohrávali závěrečné minuty v devíti! První náš hráč šel ven po právu za oplácení, druhý pak za neúmyslný faul, který ale na první pohled vypadal dost hrozivě. Situace na špici tabulky je hodně vyrovnaná, proto bylo důležité, že jsme vyhráli a zůstali v kontaktu s vedoucím Fenerbahce, se kterým hrajeme příští středu derby doma. Půjde v něm o první místo!“

Na penaltu proti Sivassporu jste šel, i když jste byl hostujícím brankářem faulovaný…
„Je to spíš taková fotbalová pověra, že by na penaltu neměl jít faulovaný hráč. Záleží především na tom, jak se cítí. Kdyby mě brankář trefil do nohy a bolela mě, tak bych třeba přenechal exekuci některému ze spoluhráčů. Nic takového se mi nepřihodilo, věřil jsem si, že penaltu proměním a zvýším naše vedení na 2:0.“

Věděli vaši spoluhráči či kluboví šéfové, že vám chybí jen jediný gól do ligové stovky?
„Nikdo o tom nevěděl, možná tak jedině „Ufa“ (Tomáš Ujfaluši) mohl tušit, že jsem blízko stovky. Ani já jsem si to v prvním okamžiku neuvědomil, proto jsem nijak přehnaně nejásal. Došlo mi to až tak za dvě minuty, že to byl můj stý ligový gól a že jsem vstoupil do Klubu ligových kanonýrů… Jsem moc rád, že jsem na to příliš dlouho nečekal. Vloni jsem říkal, že bych to chtěl stihnout do svých třicátých narozenin. Zpozdil jsem se tedy jen o necelý měsíc… “

Oslavil jste s rodinou nebo blízkými přáteli jubilejní ligový gól?
„V neděli jsme měli volno, tak jsme si s „Ufou“ odpoledne otevřeli pivo. Bydlí totiž jen minutu chůze ode mě, takže se můžeme navzájem kdykoliv navštěvovat. Žádná velká oslava se ale nekonala, v pondělí ráno jsme měli trénink a podzimní sezona tady v Turecku právě vrcholí.“

V pátek se v Kyjevě losují skupiny evropského šampionátu. Koho byste si přál a naopak nepřál?
„Každopádně bych se chtěl vyhnout Španělům, dvakrát to s nimi v kvalifikační skupině bohatě stačilo… Docela by se mi zamlouvalo dostat z prvního koše jednu z pořadatelských zemí – Polsko nebo Ukrajinu, ve druhém jsou pak všechno reprezentační týmy ze špičkových evropských lig, snad jen Rusko je trochu zpátky. Ze třetího koše bychom mohli dostat Řecko, to by mohlo být hratelné.“

V české reprezentaci stojíte také krůček od kulaté mety - čtyřicítky gólů, kterou s výjimkou vaše dlouholetého parťáka Jana Kollera nikdo další nepokořil…
„Snad to do poloviny příštího roku stihnu. A pak se uvidí, jak to se mnou a nároďákem bude dál…“

Zdroj: Týdeník Gól (www.fotbal.cz)